V minulých pár dnech bylo sluníčko, skoro to vypadalo, že už to jaro přijde. Podnájemnice byla zalezlá v dílničce a odchytit ji u noťasu by trochu problém. Zato odchytávala ona mě, kdykoli jsem se vracel ze zahrádky a šup do vany umývat packy. Fakt jsem se divil, jak ta čistá voda umí zhnědnout, ale na sebevědomí mi to nepřidalo. Tak abych si zahojil své pošramocené ego :
Jak jsem se zmínil, jsem mimořádně statečný a navíc lovec. Loni se mi podařil životní úlovek. Jak jinak, přinesl jsem trofej ráno na verandu a čekal, až podnájemníci laskavě vstanou. První se vyklubala podnájemnice, protřela oči a začala " jéžiši, vrahoune Zrzavej, komu jsi zakousl morče. Snad tě při tom nikdo neviděl ". No není pitomá? Copak nepozná křečka? Podnájemnice si protřela oči pořádně a pro jistotu si šla vygůglit, jak vlastně křeček vypadá. S podnájemníkem mi udělili pochvalu před "rozvinutou standartou", dostal jsem mimořádnou porci kapsičky a několik dalších dní jsem se hřál na výsluní pochval ze všech stran a málem mi vykali. Lámali ze mě, kde jsem vzal křečka uvnitř vnitrobloku zahrádek - to tak, loviště se neprozrazují, ještě byste se mi tam courali. Prokecla to asi za týden sousedka přes dva baráky – že se bála chodit do skleníku, kde se jí usadil křeček, ale ten prý někam zmizel. No, jsem přece skromnej, nebudu jí to vymlouvat
