Zrzavej II.

V mém pestrém životě se mi přihodila spousta věcí. Začalo to jednu květnovou středu a bylo to teda docela hustý. Ráno si moje podnájemnice mimořádně přispala do 8 a sotva sešla dolů, nastal fofr. Nějak, nevím jak, jsem se při ranní procházce po sousedních zahrádkách někde napíchl na plot. To byste nevěřili, jak po prvním šoku umí moji podnájemníci být výkonní. Crčela za mě krev jak z cedníku, pěkně jsem ji rozmazal po celém přízemí, ale už mi z toho bylo docela blbě. Obalili mě hromadou ručníků, zabalili do starého prostěradla a šup do auta. Mockrát už slibovali, že mě vezmou na výlet, ale že to bude zrovna, když mi je blbě...? A to mi bylo čím dál víc. Bylo mi úplně jedno, že do mě na veterině napíchali injekce a napíchli mě na nějakou hadičku. Furt mi bylo blbě. Když už mi bylo za dvě hodiny míň blbě, že teda už půjdeme domů, tak mi zase něco píchli a usnul jsem. Podle toho, co mi potom řekli jsem rád, že jsem to zaspal. Rentgen, naštěstí nic zlomeného, potom šití utrženého svalu a šlachy na levé zadní. Cévka, ze které ta krev crčela zašít nešla, tak mi tu nohu aspoň pořádně stáhli obvazem, Ten zakrvavený kožich mi teda umyli dost lajdácky. No, tu parádu ještě dohoním, jen co se dospím, abych se zítra na kontrole paní doktorce líbil. Byla to totiž fakt kočka. Snad se jí budu líbit.

Dnešní kontrola docela dobrý. Ten výlet autem jsem si docela užil, nevěděl jsem, ze kterého okna koukat dřív. Ovšem v ordinaci mě na přivítanou hluboce urazili. Teploměr do zadku, no dovolte! Při první injekci mě dost podcenili, paní domácí má krásné škrábance. Ale pak už jsem šanci nedostal, převaz a další píchance. Ta pěkná paní doktorka je teda docela drsná. Žalovali na mě, že nejím ani nepiju, tak jsem dostal na cestu konzervičku, doma syrové masíčko, kapsičku. Zkusím je ještě chvíli napínat, ale jestli z toho hrozí další kapačka, asi ty dobroty začnu jíst. A představte si, že mám zaracha, nesmím ani na verandu a ukecat se nedají Někde jsem ve výchově mých domácích udělal chybu, to by bylo, aby mi začali šéfovat

Tak jsem je napínal co to šlo, ale včera večer nasadila moje podnájemnice těžký kalibr, syrové libové masíčko. Tak jsem teda, abych neurazil, něco málo snědl. Potom ale dostala pitomý nápad, a vstříkla mi do tlamičky kapky, co jí dala paní veterinářka, prý od bolesti. Tak jsem předvedl , jak vypadá vzteklina. Netušil jsem, jaké potoky slin dokážu vyprodukovat. Doslova ze mě tekly proudem, tak jsem se aspoň postaral, abych je nacoural opravdu všude. Ať se podnájemnice na chvíli zabaví úklidem a dá mi pokoj. Na snídani zase masíčko, docela se na to dá zvyknout

Ale ten zarach mě fakt štve. Už to moje bloncání sem tam nemohli vydržet, tak mi nasadili psí kšírky a vodítko, že teda na chvíli na zahrádku. Co myslíte - když jsem určoval směr a tempo, tak to šlo, když chtěla podnájemnice jinam, nechal jsem se nosit. Dlouho nás to ale nebavilo ani jednoho. Na odpoledním převazu mě na veterině pochválili, ale injekci mi píchli stejně. Je to otrava trčet doma, když se toho v zahrádkách tolik děje Nestačím se divit, na večeři zase libové syrové masíčko. Uvidíme zítra