Zrzavej VII.

Loňský podzim jsem se nemohl dočkat, kdy bude podnájemnice čistit rybám bejvák před zimou. Furt bylo důležitější trajdat po lese a tahat domů koše hříbků. Ale nakonec jsem se dočkal. Sice nevím proč rybám čistit bejvák, když se vlastně furt koupou, ale prej plyny z bahýnka na dně by je mohly v zimě udusit. No, zase tolik pozornosti jim nevěnují, abych na ně žárlil. V sobotu po ránu začala podnájemnice roztahovat hadice, nazula holínky, přešroubovala na čerpadle vodopádovou hadici za vypouštěcí a začala. No, vlastně si šla udělat kafe a občas nakoukla, jak klesá v jezírku hladina. Za hodinku zůstalo vody tak nad kotníky a začal výlov. To už mě začalo zajímat víc. Jak byly ryby v kbelíku, přepočítal jsem si je - bylo jich nějak víc, než na jaře. Kámoši od vedle asi vzali moje varování vážně a už mi na ně nechodí. Zatím, co podnájemnice hadicí vířila bahýnko, vypouštěla opakovaně kal ze dna, dokud nebylo čisto, hlídal jsem svědomitě kbelík. Nakonec nechala jen hadici od vodovodu, uklidila tu vypouštěcí a šla se odbahnit i ona. Čistá voda pomalu přibývala, čekal jsem, kdy začne ryby z kbelíku pěkně jednu po druhé vracet do jezírka, občas jí nějaká vyklouzne a já se ji pokusím ulovit. Jenže podnájemnice najednou začala některé dávat do vedlejšího kbelíku, že prej jsou přemnožené, frflala cosi o zvrtnutých genech, špatném vybarvení a že strejda potřebuje návnadu na štiky. Taky dobrý. Loni ten kbelík nechala na dvorku, chvíli jsem se v něm ráchal a pak mě napadlo ho převrátit. V tu ránu jsem měl prostřeno, než to podnájemníci zjistili, nezbyla ani šupinka. Bohužel si to pamatovali, takže zadeklovat kbelík a expres k bráchovi. Ale dostal jsem potom kousek štiky, co brácha na ty čudly ulovil.